V tomto článku najdete reportáž, kterou jsem psala jako domácí slohovku. Včetně fotek, krátké historie atd.
Při zadání této slohové práce mi na mysli téměř okamžitě vytanulo jméno anglického hradu, který jsme navštívili loni v květnu. Ano, i když se to nezdá, čas uplynul hrozně rychle! A mě pořád připadá, jaky bychom tam byli včera. Ale teď už žádné zdržování. Pěkně popořádku!
Do Anglie jsem se chtěla podívat, takže když se při školním zájezdu naskytla příležitost, hned jsem po ní "čapla"! Jednalo se o týdenní zájezd, tedy pro nás speciálně prodloužený na osm dní, kterého jsem se zpočátku trošku obávala. Vždyť jak často se vám podaří žít chvíli v rodině, kde s vámi nikdo mluvit česky OPRAVDU NEBUDE. Jenomže strach, a později i stesk, zahnalo přicházející vzrušení a také těšení se.
Na programu našeho zájezdu byl Hever Castle (nádherný hrad a sídlo Anny Boleynové), Sea Life v Brightonu (= vodní svět), Porthmouth, město, které se pyšní slavnou lodí Victoria, Stonehenge, komplex menhirů (= kamený blok svisle zasazený do země) a kamenných kruhů, Salisbury, město známé pro obrovskou katedrálu a univerzity, Hastings, v minulosti místo pašeráků a známé dějiště bitvy u Hastings, a samozřejmostí byla i návštěva nejznámějšího a možná nejdůležitějšího anglického města - Londýna.
O těchto všech lokalitách ale psát nebudu. Rozhodla jsem se pro místo, kam náš autobus zamířil třetí den. Jeli jsme do Arundelu (v hrabství West Sussex), kde na nás čekal...
Arundel Castle - středověký obrovský hrad se pomalu blížil.
Arundel Castle - nádherné sídlo několika šlechtických rodin se před námi užuž vynořovalo.
ARUNDEL CASTLE - druhý největší hrad v Anglii!
| ||||
Musím přiznat, že do "nějakého hradu" se mi zrovna moc nechtělo. Ale hned, jak jsme dorazili na místo, mi bylo jasné, že tohle bude opravdu zážitek. Jen co jsme totiž vstoupili na jeho pozemky, uvítal nás jako opravdový velikán. Stál tam jako stráž, jako ohromně vysoká skála nad mořem zeleně. Pohled na něj ve mě dokonce vzbuzoval jakýsi pocit autority...



Kolem hradu byly obrovské plochy zeleně - stromy, upravené i neupravené keře, záhony květin, čerstvě posekaná tráva,... Na její obdivování jsme ale dostali čas až po samotné prohlídce, která rozhodně stála zato.
Obrovitost tohoto středověkého hradu se odrážela samozřejmě i uvnitř. I díky tomu jsme museli jít po menších skupinkách vždy s jedním průvodcem. Bez něj bychom se totiž určitě ztratili a také bychom asi byli "roztahaní" po celém hradu. A to bychom potom nestihli už vůbec nic.
A tak jsme se rozdělili a po určitých intervalech se vždy jedna skupinka vydala na prohlídku.
Hrady a zámky mě vždycky tak trochu fascinovaly a svým osobitým kouzlem přitahovaly. Už třeba jen tím, že v místech, kde jsme se zrovna pohybovali my, chodili kdysi králové a královny. Avšak atmosféra tohoto hradu mě pohltila obzvlášť. Celé to ještě umocňovaly figuríny představující sluhy, stráže, hradní paní i krále...
Jedním z nich byl kdysi také Eduard Vyznavač (1042-1066), od kterého je hrad datován. Arundel Castle ale zkompletoval až Roger de Montgomery, který se stal prvním držitelem Arundelského hrabství od Viléma Dobyvatele. Hrad byl poté zničen v Anglické občanské válce a v 18. a 19. století byl znovu zrestaurován..
Ačkoliv hrad zůstal v rukou Howardovi rodiny, nebyl jejich oblíbenou rezidencí, a různí nástupci investovali svůj čas a energii do zlepšování jiného vévodského majetku, například do Norfolk House v Londýně.
Karel Howard, 11. Vévoda z Norfolku, byl známý pro jeho restaurační práce a zlepšování hradu v roce 1787. Pokračoval několik let, jak toužil po tom, žít tam a obveselovat tam své hosty. Mnoho jeho zlepšení ale bylo znovu přestavováno, knihovna v hradu však zůstala původní.
V roce 1846 dokonce Arundel Castle navštívila na několik dní královna Viktorie a její manžel, princ Albert. Jindřich Karel Howard, 13. Vévoda z Norfolku, proto hrad znovu přestavěl. Navrhl nový apartmánový blok, nechal udělat portrét královny a vyzdobil blok nejlepším viktoriánským nábytkem a uměním.
Po dalších a dalších přestavbách hrad vypadá jako úžasná ukázka architektury. Vylepšeny byly i okolní pozemky, včetně Viktoriánských zahrad.
Od 11. století také Arundel Castle slouží jako dědičný domov několika rodin a v současné době je hlavním sídlem Vévody z Norfolku. Většina budov je otevřená veřejnosti, kromě soukromých bytů na črtvercovém nádvoří.
(Dokonce i během prohlídky jsme viděli rodinné fotky a věci z majetku nynějšího majitele hradu.)
Vše probíhalo bez problémů, až na to, že se několika lidem přeci jenom podařilo odpojit, a tak se poté motali po hradě...Já jsem prošla, podle mého mínění, docela hodně z celého interiéru, ale potože nebylo dost času, celý jsem ho, jako všichni ostatní, prostě nestihla.
Nejvíc mě ale zaujalo několik prostorů, které mi jako jedny z mála, zůstali v hlavě až do teď. - Jde o malou místnůstku, ve které u okna vyšívala nějaká hradní dáma a menší kaple, do které chodili majitelé hradu. Dále si živě vzpomínám na věž, ve které pospávalo a hlídalo několik stráží a hned vedle leželo několik mrtvol v pytlích, od kterých právě odcházel kněz.
Asi nejvíc mi ale v hlavě utkvěla hladmorna. Na vršku věže, který byl obehnaný ochozy, po kterých jsme se také prošli, jsme sešli po schodech do malé, ale naprosto černé, místnosti, kde na první pohled nebylo nic jiného než ta tma.
Na druhý pohled mříže.
Někdo se domníval, že za mřížemi něco nebo někdo je. Jistý si ale nebyl.
Nic jsme pořádně neviděli.
Nic.
Jen tmu.
Snažili jsme se posvítit si mobilími telefony, ale jejich světlo bylo moc slabé.
A tak jedna ze spolužaček z vyšího ročníku vyndala foťák.
Zmáčkla spoušť a -
Několik z nás vykřiklo leknutím. Blesk totiž osvítil muže ležícího na zemi - byl očividně mrtvý (tedy tak měla figurína vypadat). Opět se ponořil do tmy a my jsme raději pospíchali na denní světlo, kde jsme si fotografii prohlédli podrobněji...
Po prohlídce hradu i obchůdku (ten byl zařízený v jedné z místností) jsem chvíli čekala na sestru s kamarádkou, které se nám ztratily hned na začátku, ale nedočkala jsem se jich. Zato jsem byla svědkem i účastníkem docela vtipné příhody.
Možná sami z vlastní zkušenosti víte, že když se jede někam do ciziny nebo jen do cizího města, hodně lidí sbírá nejrůznější letáky jako suvenýry. A samozřejmě i my, všichni, kdo jsme do Anglie vyjeli, jsme chtěli co nejvíce důkazů o naší návštěvě. A k nasbírání přímo hromady letáků nám pomohly poličky, které stály u východu z hradu. Bylo v nich ohromné množství hromádek všech nejrůznějších letáčků, které souviseli i nesouviseli s Arundel Castlem. Skoro všichni se na ně vrhli. Brali jsme z každé hromádky! A tak po našem odchodu v poličkách moc letáčků nezůstalo...


S o něco těžším batohem jsme se poté rozhodli k procházce po zahradách. Já jsem šla se staršími spolužačkami, protože lidé z naší třídy se v tu chvíli záhadně vypařili. Procházely jsme se, kochaly jsme se květinami, obdivovaly jsme hradní bránu se sochou na každé staně (viz fotografie na další stránce) a pak jsme se úplnou náhodou napojily na cestičku, která nás zavedla k další budově. K hradní kapli (kostelíku).
Před kaplí jsme se setkaly se zajímavým jevem - z fontánky, kterou jsme objevily mezi nižšími živými ploty, tekla černá voda. Hned jsme se zeptali muže, který tam zaléval, a on nám řekl o dvou teoriích, které se šířily mezi lidmi. Jedna z nich byla, že do fontány odněkud teče inkoust, což mi ale přišlo málo pravděpodobné, a další úvaha - možná až trochu absurdní - byla, že se do vody dostávají nějaké látky z mrtvých těl králů a královen, která byla uložena v kapli v královských hrobkách. Sama nevím, kterou z teorií bych si měla vybrat...
S touto záhadou v hlavě jsme zamířily na chvíli do Arundelu, města, které kromě hradu nabízelo hezkou podívnou i v obrovské kapli. Do té jsme se ale bohužel nestihly jít podívat. (Pozn.: A tak jsem na internetu našla alespoň pár fotografií - dole .)


Čas se pomalu krátil a brzy jsme se museli vrátit ke "svým" rodinám. Společně jsme se tedy sešli na menší louce za městem, kde si kluci krátce zahráli fotbal - my jsme jim samozřejmě jaksepatří fandily - a zanedlouho jsme se "nalodili" do autobusu.
Záhadný, magický, starobylý a nádherný Arundel Castle nám pomalu mizel z dohledu...
.
.
.
.
.
.
.
Tak, to je celé. Bohužel obrázky nejsou stejné, jako mám v originálu, protože se, nevím proč, nešly přetáhnout...A na konci úplně chybí celá stránky s obrázky, protože by to stejně s jinými nebylo ono. O text jste ale nepřišli ;) Snad se vám to líbilo :))
Tak, to je celé. Bohužel obrázky nejsou stejné, jako mám v originálu, protože se, nevím proč, nešly přetáhnout...A na konci úplně chybí celá stránky s obrázky, protože by to stejně s jinými nebylo ono. O text jste ale nepřišli ;) Snad se vám to líbilo :))
.
.
P.S.: Omlouvám se, kdyby se tam objevily nějaké znaky nebo slova (jako spacer atd.), která tam nemají co dělat - kopírovala jsem to přímo z wordu a prostě se to tam objevilo...
